Zveřejněno 26.7.2026 , Aktualizováno 28.7.2026

  Jakub Mrocek

Útoky medvědů na Slovensku: co víme a jak se jim vyhnout

Pochopit zvíře, tedy proč se chová tak, jak se chová, je pro nás to nejzajímavější na celé práci v terénu při natáčení filmu Mysli ako rys i na dalších projektech. U medvěda to není akademická otázka, ale má velké praktické dopady. Náš kolega Lukáš se s útočící medvědicí setkal osobně a situaci zvládl díky obrannému spreji. Naštěstí se nikdo nezranil, ale takhle to nedopadne vždycky.

Abychom se útokům dokázali vyhnout a v případě, že nastanou, se zachovali správně, chtěli jsme jim co nejlépe porozumět. Posbírali jsme proto všechny doložené útoky medvěda na Slovensku od roku 2021 do července 2026, dohromady 56 případů. Za útok považujeme každý případ, při němž došlo k fyzickému kontaktu, medvěda zastavil až výstřel z bezprostřední blízkosti nebo člověk kvůli chování medvěda zemřel. Závažnost zranění přitom nerozhoduje; podrobnou definici uvádíme v části o datech níže. U každého případu jsme zjišťovali, co se dá: v jakou denní dobu se to stalo, co tam ten člověk dělal, v jakém terénu, co se vědělo o medvědovi a jak to skončilo pro obě strany. Chtěli jsme vědět, jestli se v těch případech něco opakuje a jestli se z toho dá naučit, jak se takovému střetu vyhnout.

Jsme filmaři a nadšenci, kteří se v medvědím terénu pohybují s fotoaparátem a kamerou a pravidelně kontrolují fotopasti. Zajímá nás proto hlavně praktická stránka věci. Nejde nám o to, kolik medvědů má na Slovensku být. Kolik jich tam žije a kde se vyskytují, jsme rozebrali v samostatném článku o medvědech na Slovensku.

Co jsme se naučili, ve zkratce

Útočí převážně medvědice. Tam, kde pohlaví zvířete známe, šlo ve 33 z 39 případů o samici. Přítomnost mláďat je doložena ve dvaceti třech případech.

Jde o obranu, ne o lov. Obrana mláďat a překvapení z bezprostřední blízkosti vysvětlují většinu případů, o kterých se nám podařilo získat dost informací. Predační útok, tedy takový, při kterém by medvěd na člověka zaútočil s úmyslem sežrat ho, není mezi nimi ani jeden.

Typickou obětí není turista s batohem. Je to muž ve středním věku, nejčastěji mezi 36 a 57 lety, který byl sám a dělal něco tichého mimo stezku. Samozřejmě to neznamená, že všechny útoky vypadají právě takhle.

Zima a časné jaro patří brlohům. Ve třech případech je doloženo, že se útok stal v bezprostřední blízkosti brlohu. Netýká se to běžného turisty na značené stezce, ale lidí, kteří se pohybují hluboko v terénu mimo cesty: lesníků, myslivců, sběračů shozů.

Březen je nejsilnější měsíc a roli může hrát sběr shozů. Máme z něj deset případů, přestože turisticky je březen jeden z nejslabších měsíců v roce. Právě v tom období ale jeleni shazují paroží, které mnozí lidé chodí hledat tak, že systematicky procházejí všechna místa v lese. Zároveň se tehdy medvědi probouzejí a medvědice s letošními mláďaty jsou ještě u brlohů, což riziko útoku výrazně zvyšuje.

Červen je druhý vrchol a sedí to na říji. Devět případů. Medvědí říje vrcholí v květnu a červnu, samci tehdy za den urazí největší vzdálenosti a vodící medvědice se jim aktivně vyhýbají, často v neznámém terénu a s mláďaty, která při případném překvapení agresivně brání.

Říjen patří houbařům. Ve třech ze šesti říjnových případů napadení sbírali houby a právě na tento měsíc připadá polovina všech houbařských případů v záznamu. Vzorek je malý, takže to není jediné možné vysvětlení, ale jde o jediný měsíc, ve kterém je sběr hub nejčastější činností napadených.

Běžci jsou potichu akorát tak, aby medvěda překvapili. V záznamu máme osm napadených běžců a první vážný případ je už z roku 2022. Běžce je sice slyšet, ale kroky a dech znějí jako každé jiné zvíře; medvěda varuje až lidský hlas. Navíc se lesem přesouvají dvakrát až třikrát rychleji než chodec, takže zvířeti nezbude čas uhnout a rychlé přiblížení si snadno přečte jako ohrožení.

Útoky v obcích a na jejich okrajích jsou novým a samostatným problémem. Z deseti takových případů v záznamu pochází devět z posledních tří let. Mají jinou příčinu i jiné řešení než útoky v lese a jde spíš o lehčí zranění.

Útoky se dějí přes den. Z 53 případů, u kterých čas známe, se 52 stalo za světla, nejvíc ráno. Jediný noční útok měl na svědomí medvěd, který si zvykl na potravu přímo v obci.

Netýká se to jen lidí. Přímo po těchto incidentech bylo usmrceno nejméně devět medvědů. K tomu je třeba připočíst plošné řešení po vyhlášení mimořádné situace v dubnu 2025: podle ŠOP SR, slovenské obdoby AOPK ČR, bylo od dubna do října 2025 usmrceno 201 medvědů. Předcházení útokům proto chrání obě strany.

Přibývá útoků medvěda?

Na tuhle otázku se nás lidé ptají nejčastěji a je to zároveň jediné místo, kde naše vlastní tabulka nestačí. U starších případů z let 2021 a 2022 se nám nepodařilo najít dost informací na to, abychom si detaily ověřili. Kdybychom z našich čísel udělali trendový graf, ukazoval by proto především to, jak se postupně zlepšovalo mediální pokrytí těchto událostí.

Do grafu jsme proto dali oba pohledy. Sloupce jsou případy, o kterých se nám podařilo najít dost informací; roky 2021 a 2022 jsou z nich zdokumentované nejhůř a netřeba je brát jako srovnatelné. Body jsou oficiální roční počty ŠOP SR, které počítají jen útoky se zraněním. Tam, kde se čísla rozcházejí, je rozdíl pravděpodobně v jiné metodice nebo v tom, že úřad vychází i z podkladů, které nikdy nebyly zveřejněny.

Na dlouhodobý trend se proto musíme podívat jinam. Odborný rozbor ověřených slovenských případů za roky 1999 až 2023, který představil Robin Rigg, uvádí nárůst z přibližně 1,6 útoku ročně v letech 1999 až 2003 na 6,8 útoku ročně v letech 2019 až 2023. To je řádově čtyřnásobek za dvacet let a nejlepší dostupný údaj o vývoji, jaký máme. Nejde však o recenzovanou studii, ale o odborný rozbor prezentovaný na konferenci, takže to takhle i uvádíme.

Nejvýraznější změna se však týká těch nejhorších případů. Od roku 1927 nebyl na Slovensku znám ani jeden člověk přímo zabitý medvědem. První moderní potvrzený případ je z června 2021 a od té doby přibyly další dva, v roce 2024 a 2025. Tři smrtelná napadení za pět let po téměř stoleté pauze jsou posun, který se lepším zpravodajstvím vysvětlit nedá.

Jsou to čísla o počtu zaznamenaných útoků, ne o počtu medvědů. Důvodů je víc a z dostupných dat se příčina přesně pojmenovat nedá. Vypadá to však tak, že případy se dnes dokumentují důsledněji a část medvědů se naučila využívat potravu v blízkosti lidských sídel. K tomu se z tohoto tématu stal předmět politického sporu a zdá se, že část zpravodajství je tím ovlivněná.

Kdy a proč se útoky stávají: sedm typických situací

Následující část je ta, kde jdeme nejdál za tvrdá data. To, co následuje, jsou naše hypotézy. Stavíme je na doložených okolnostech jednotlivých případů a na tom, co je o biologii medvěda známo, ale i na našich dlouholetých zkušenostech s pohybem v terénu. Jsou to naše interpretace, ne prokázané příčiny, ale měli jsme pocit, že lepší je aspoň trochu pochopit, co se děje, když se chceme dalším útokům co nejlíp vyhnout. Zároveň platí, že u tohoto tématu se to ani úplně prokázat nedá: chybí příliš mnoho údajů o tom, kolik lidí se kde pohybuje a co přesně medvědi v dané chvíli dělali.

Zároveň si myslíme, že právě tohle je nejužitečnější část. Pokud jsou útoky náhodné, nedá se proti nim udělat nic. Pokud mají svou logiku, dá se jim vyhýbat. Z dat i z biologie nám vychází, že logiku mají.

Rozdělili jsme je do sedmi situací.

1. Zima a časné jaro: medvěd u brlohu

Tuhle kategorii považujeme za nejlépe vysvětlenou, protože mechanismus je srozumitelný a dá se mu velmi konkrétně vyhnout.

Ve třech případech máme doloženou blízkost brlohu. V únoru 2026 v Hrboltové napadla kojící medvědice myslivce, který obcházel těžbu. Brloh se třemi mláďaty byl pod skalním převisem hned u místa útoku a podle shodných vyjádření ochránců přírody i myslivecké komory útok vyprovokoval myslivcův pes. Celý případ jsme rozebrali v samostatném textu. V únoru 2025 v Partizánské Ľupči narazila čtyřčlenná rodina na myslivecké stezce na medvěda asi tři metry od brlohu. V březnu 2023 u Nedožer-Brezan měli lesní dělníci brloh s medvědicí padesát metrů od plochy, na které sázeli stromky; ráno ji nevědomky vyplašili, a když po skončení práce scházeli k autům, jednoho z nich napadla.

Proč to dopadne jinak než v létě? Je třeba pochopit, jak medvěd v zimě funguje.

Po zbytek roku, i když medvěd odpočívá nebo spí, jeho tělo běží naplno. Smysly jsou v pohotovosti a zvíře je připravené kdykoli vstát a odejít. Většina střetů tak skončí tím, že medvěd zmizí dřív, než si ho vůbec všimnete.

V zimě je to jinak. Metabolismus je ztlumený, vnímání okolí otupené a medvěd zareaguje pomaleji. Odchod z brlohu je pro něj zároveň mnohem energeticky náročnější. Neznamená jen jednorázový útěk jako v létě, ale přerušení zimního odpočinku, hledání nového bezpečného úkrytu, často daleko, a výdej energie, kterou v zimě nemá jak doplnit.

Není to jen naše úvaha. Skandinávští výzkumníci popisují tentýž mechanismus: medvěd vyrušený v brlohu útočí spíš proto, že mu snížená tělesná teplota brání rychle utéct, než proto, že by bránil brloh.

Výsledkem je nešťastná kombinace. Medvěd v brlohu vás zaregistruje pozdě a nemá důvod utíkat při prvním náznaku. Spíš počká, jestli se vzdálíte. Když ale přijdete až k němu, na klidný odchod je pozdě. Brloh zpravidla nemá zadní východ, zvíře je v úzkých a z jeho pohledu zbývá jediná možnost.

Tuhle kategorii ještě zesiluje přítomnost mláďat. Mláďata, která se rodí v zimě v brlohu, jsou málo pohyblivá a medvědice s nimi prostě nemůže rychle odejít, i kdyby chtěla.

Praktický závěr: v zimě a na jaře se vyhýbejte skalním převisům, vývratům, hustým mlazinám a všemu, co vypadá jako úkryt, a psa mějte na vodítku. Pes najde brloh dřív než vy, a když se lekne, přiběhne zpátky k vám i s tím, co jde za ním.

2. Březen: v lese jsou lidé, které tam v létě nepotkáte

Březen nám vyšel jako nejsilnější měsíc v roce, s deseti případy útoků. To je na první pohled zvláštní, protože z hlediska turistiky je březen jeden z nejslabších měsíců v roce.

Podle údajů Štatistického úradu SR připadá na březen zhruba 6 až 7 procent všech přenocování v roce, zatímco na srpen kolem 14 procent. V Žilinském kraji, tedy v Malé a Velké Fatře, na Liptově a Oravě, je srpen zhruba dvojnásobkem března. V březnu je v horách výrazně méně návštěvníků než v létě, a útoků je přitom nejvíc z celého roku.

Naše hypotéza zní, že se v březnu v lese pohybuje jiný typ lidí. Ne turisté, kteří se baví a drží se stezek, ale sběrači shozů, kteří procházejí terénem napříč. Jeleni shazují paroží od konce února do dubna a březen je hlavní měsíc, kdy se to děje. Shozy se hledají tak, že člověk systematicky prochází i místa, kam v létě nikdo nechodí. Je třeba dodat, že sbírat je na Slovensku bez souhlasu uživatele honitby je protizákonné a kolik lidí to reálně dělá, nikdo neeviduje. Pokud je při té činnosti napadne medvěd, samozřejmě nebudou říkat, že sbírali shozy, ale v médiích se objeví jako turisté. Tuto hypotézu je proto velmi těžké potvrdit z dat. Současně se v březnu probouzejí medvědi a medvědice s letošními mláďaty zůstávají u brlohů nebo je teprve nedávno opustily.

Překrývají se tu tedy dvě věci: lidé hluboko mimo cesty a medvědi v nejzranitelnější fázi roku.

Tato statistika má ještě jedno omezení: měří placená přenocování, tedy dovolenkáře. Místní, kteří jdou na shozy, na houby nebo pro dřevo do lesa za vesnicí, nezachycuje vůbec, přestože právě oni se s medvědem setkávají nejčastěji.

3. Květen a červen: říje a nervózní medvědí populace

Druhým vrcholem je červen s devíti případy. Ani tady nesedí vysvětlení, že je tehdy v lese nejvíc lidí, protože červenec a srpen jsou turisticky výrazně silnější.

Medvědí říje probíhá na Slovensku od poloviny dubna do začátku července a vrcholí v květnu a červnu, jak uvádí slovenský Program péče o medvěda hnědého. Totéž období potvrzuje i mezinárodní studie o fenologii říje. V tomto období se medvědi nejvíc hýbou: slovenská telemetrie zaznamenala nejvyšší prostorovou aktivitu samců právě v květnu a červnu a u jednoho dospělého samce naměřila denní vzdálenost 22,2 km. Víc pohybu znamená víc příležitostí ke střetu.

Druhá část vysvětlení patří medvědicím s mláďaty a souvisí s tím, jak pomalu se medvědi rozmnožují. Medvědice vodí mláďata zhruba jeden a půl až dva a půl roku a celou tu dobu se nepáří. Další vrh tak mívá jednou za dva až tři roky. Pokud ale o mláďata přijde, do říje se vrací rychle. Proto se dospělému samci vyplatí zabít mláďata, která nejsou jeho, a proto se to děje. Není to výmysl ochránců přírody ani pravidlo, že každý samec zabije každé mládě, na které narazí, ale je to ověřená biologie. Ve Skandinávii připadá přibližně 85 procent úhynů mláďat právě na období říje.

Vodící medvědice se proto během říje samcům aktivně vyhýbá a podle ŠOP SR „vyhledává bezpečí na nových územích bez dospělých samců“. V květnu a červnu se tedy pohybuje v neznámém prostředí, někdy blíž k lidem, a je celkově vystresovaná (představte si, že se někdo několik týdnů aktivně snaží zabít vaše děti, aby s vámi založil novou rodinu… Určitě bychom byli víc v napětí než obvykle.).

Tohle je naše nejlepší vysvětlení červnového vrcholu. Není jediné možné a žádná studie takovou souvislost přímo nedokazuje; mezinárodní rozbory připisují letní sezonnost spíš lidské aktivitě. Lépe však odpovídá tomu, co vidíme v našich datech, zejména proto, že turistická sezona vrcholí o dva měsíce později než útoky.

4. Říjen: houbařská sezona

Říjen není vrchol roku. Se šesti případy je hned za březnem a červnem, spolu s květnem. Oproti sousedním měsícům však vyčnívá: v září máme tři případy a v listopadu jeden. Na rozdíl od března a června se navíc nabízí vysvětlení, které není třeba hledat v biologii medvěda.

Ve třech ze šesti říjnových případů napadení sbírali houby: mezi Malinovou a Nitrianskym Pravnom v roce 2023, při smrtelném napadení u Hyb v roce 2024 a v Kaniance o dva týdny později. Ve zbývajících třech případech šlo o běžce ve Valčianské dolině, dva myslivce u Liptovské Porúbky a dva pracovníky národního parku ve Velké Fatře, tedy opět o lidi hluboko mimo stezky.

Vyplatí se podívat i z opačné strany. V celém záznamu máme šest případů, ve kterých napadení sbírali houby, a polovina z nich připadá právě na říjen. Je to jediný měsíc v roce, ve kterém je sběr hub nejčastější činností napadených.

Naše hypotéza zní, že říjen je jediný měsíc, kdy do lesa vyrazí naráz mnoho lidí a pohybují se právě způsobem, který medvěda snadno překvapí. Houbař postupuje pomalu, potichu, se skloněnou hlavou a zásadně mimo stezku, tedy v porostech a mlazinách, kde je nejhůř vidět. Je to tatáž kombinace, kterou rozebíráme níže u překvapení zblízka, jen se v říjnu týká mnohem většího počtu lidí než po zbytek roku. K tomu je třeba připočíst, že na podzim probíhá hyperfagie, tedy období před zimním spánkem, kdy medvěd shání potravu nejintenzivněji a projde za ní hodně území.

Jako všude v této části i tady platí, že jde o malá čísla. Tři případy nejsou statistika a nikdo neeviduje, kolik lidí chodí v kterém měsíci na houby, takže dokázat se to nedá. A případ u Hyb ukazuje, že samotný sběr hub není celé vysvětlení: šest houbařů se po lese rozešlo a každý hledal sám, takže z pohledu medvěda šlo o šest osamělých lidí, ne o skupinu.

5. Běžci: rychlé přiblížení k medvědovi, který se tím cítí ohrožený

Běžců máme v záznamu osm a na první pohled do vzorce nezapadají. Všechny ostatní kategorie stojí na tichém pohybu mimo stezku, kdežto běžce je slyšet a většinou běží po cestě nebo po stezce. Přesto šest z těch osmi případů skončilo hospitalizací nebo hůř, včetně muže z Valčianské doliny, který po útoku skončil v umělém spánku. Případy jsou navíc rozloženy napříč rokem, od ledna do října, takže nejde o sezonní jev.

Naše hypotéza má tři části.

Za prvé, běžce je sice slyšet, ale ne jako člověka. Zvuk, který dělá, jsou kroky a dech. To jsou přesně ty zvuky, které v lese dělá každé větší zvíře, takže pro medvěda nenesou informaci „jde sem člověk, radši se vytratím“. Tu nese lidský hlas, a proto v terénu i v tomto článku radíme ozvat se, ne jen hlasitěji šlapat. Pravidelné kroky se navíc snadno ztratí v hluku potoka, šumění větru nebo ruchu hustého porostu. Přehlušení zvuků máme celkově doloženo v sedmi případech, i když u žádného z běžeckých ho zdroje výslovně neuvádějí. Bereme to proto jako úvahu, ne jako zjištění. Běžec tedy není potichu jako myslivec, který se přikrádá. Je potichu akorát tak, aby medvěda stihl překvapit.

Za druhé, běžec vezme medvědovi čas, který potřebuje na odchod. Drtivá většina setkání skončí tím, že vás medvěd zaregistruje a potichu se vytratí, takže se o něm nikdy nedozvíte. Potřebuje vás však zaznamenat z dostatečné vzdálenosti a mít čas se vzdálit. Turista jde čtyři až pět kilometrů za hodinu, běžec dvakrát až třikrát rychleji. Když se medvěd zvedne třicet metrů za nepřehlednou zatáčkou, turista je u něj za dvacet sekund, běžec za deset. To je rozdíl mezi zvířetem, které stihne ustoupit, a zvířetem, které má náhle člověka těsně u sebe. Proto na běžce platí stejná geometrie jako na houbaře, přestože se lesem pohybují úplně jinak: nerozhoduje hluk, ale to, kolik sekund medvědovi zbude.

Za třetí, rychlý pohyb se čte jinak než pomalý. Obranný útok je reakce na přibližující se hrozbu. Člověk, který jde pomalu, mluví a mění směr, dává zvířeti čitelný signál: vím o tobě a obcházím tě. Běžec se k němu blíží mlčky, přímo a rychle. Netvrdíme, že si medvěd myslí, že ho někdo loví. Tvrdíme jen, že rychlé přiblížení mu nenabízí mnoho jiných čtení situace než ohrožení, a on sáhne po jediné reakci, kterou v takové chvíli má.

Všechny tři části se sčítají s tím, co už o medvědici s mláďaty víme. Ve čtyřech z osmi případů šlo právě o vodící medvědici, a tehdy je hranice, za kterou zvíře přestane ustupovat a začne bránit mláďata, ještě blíž.

Praktický závěr: pokud v medvědím terénu běháte, chovejte se před každým nepřehledným úsekem tak, jako byste tam měli někoho vzbudit. Zpomalte, ozvěte se a dejte o sobě vědět dřív, než tam vběhnete. Zvoneček nebo hlas fungují, jen je třeba je použít o pár sekund dřív, než byste čekali. Právě tyto sekundy běžec medvědovi bere.

6. Celý rok: překvapení z bezprostřední blízkosti

Tahle kategorie nemá sezonu a je nejpočetnější. Jde o obyčejné překvapení: člověk a medvěd se ocitnou příliš blízko na to, aby měl kdokoli z nich dobrou možnost jen tak odejít. Proto zahrnuje případy téměř z celého roku.

Útoky se proto nedějí tam, kde je nejvíc lidí, ale tam, kde je nejhůř vidět: v hustém porostu, v mlazinách, u potoka, který přehluší kroky, nebo na zarostlém svahu.

7. Medvědi zvyklí na lidi

Samostatnou kategorií jsou medvědi, kteří si zvykli na potravu v blízkosti lidí a často ztratili přirozenou plachost. Chovají se proto jinak a útokům se často předchází hůř, protože se nedají dobře předvídat. Podrobněji se jim věnujeme níže.

Komu se útoky stávají

V 51 z 54 případů, u kterých pohlaví napadeného známe, to byl muž. Věk obětí se pohybuje od 20 do 71 let, u poloviny případů se věk pohybuje mezi 36 a 57 lety a medián je 49 let.

Aktivity se dají rozdělit na dvě skupiny. První je tiché trávení času venku: turistika a procházky, sběr hub, běh nebo venčení psa. Do druhé patří práce a záliby, při nichž se člověk pohybuje potichu mimo stezky: práce v lese, myslivost, kontrola fotopasti, práce v sadu či na salaši. V našem záznamu sem patří osmnáct případů, přestože tyhle činnosti tvoří z celkového času, který lidé tráví v lese, mnohem menší podíl než turistika.

Jinak řečeno, nejčastěji se to stane lidem, kteří se v lese vyznají. Ne proto, že by byli neopatrní, ale proto, že dělají přesně to, co medvěda nejvíc překvapí: jdou pomalu, potichu, mimo stezku, často proti větru a časně ráno.

Sběr hub splňuje tuhle definici do puntíku a v záznamu ho máme šestkrát, z toho třikrát v říjnu. Právě proto jsme mu věnovali samostatnou část výš.

Zvlášť je třeba zmínit běh. V záznamu máme osm napadených běžců a není to novinka posledních sezon: první vážný případ je z října 2022 z Valčianské doliny, kde medvědice běžce třikrát napadla a on skončil v umělém spánku. Běžec přitom není tichý jako houbař; kroky a dech ale znějí jako zvíře, ne jako člověk, a k tomu se přidává rychlost. Proč je to špatná kombinace, rozebíráme výš v páté situaci.

Ve dvou případech byl člověk napaden při kontrole fotopasti: ve Fačkově a u Liptovské Porúbky, kde myslivce pokousala medvědice při výměně paměťové karty. Fotopasti věšíme na místa, kde je nejvíc zvěře, a chodíme k nim pravidelně, potichu a často za šera. Je to riskantnější, než si většina z nás připouští.

Na jakou vzdálenost se to láme

Tohle je podle nás nejpraktičtější část celého článku, protože hodně lidí se bojí nesprávné vzdálenosti.

Medvěd, který o vás ví včas, odchází. Skandinávští výzkumníci se v pokusu záměrně pěšky přibližovali k medvědům s obojkem a sledovali, co udělají. Medvědi se zvedali a odcházeli v průměru ze vzdálenosti 69 metrů, když odpočívali, a ze 115 metrů, když byli aktivní. Osmdesát procent z nich se během přibližování přesunulo pryč a ani jeden se nezachoval agresivně. A hlavně: lidé si medvěda všimli jen v 15 procentech případů. Drtivá většina setkání tedy proběhne tak, že medvěd o vás ví, potichu odejde a vy se o něm nikdy nedozvíte.

Útok přichází až tehdy, když se ta vzdálenost ztratí. V našem záznamu se vzdálenost dala zjistit v devíti případech, což je málo, takže to bereme orientačně. Medián je pět metrů, sedm z těch devíti případů se vejde do dvanácti metrů a v jednom stál medvěd přímo u člověka. Haringova analýza slovenských případů uvádí průměr dvanáct metrů; tohle číslo jsme si v původní práci nedokázali ověřit, ale zapadá do všeho ostatního. Prakticky celé riziko se tedy odehrává v pásmu zhruba pěti až dvanácti metrů. Do tohoto pásma je nejlepší se vůbec nedostat.

Důvod je tentýž jako u brlohu. Ve vzdálenosti sta metrů má medvěd na výběr a zpravidla zvolí nejméně konfliktní možnost: odejde tak, že se o něm nikdy nedozvíte. Ve vzdálenosti pěti metrů tu možnost nemá. Nestihne se vzdálit, neví, co uděláte, a když má za sebou mláďata, ustupovat ani nechce. Útok proto není rozhodnutí napadnout člověka, ale reakce zvířete, kterému právě došly ostatní možnosti.

Z toho vyplývá věc, kterou většina lidí čeká naopak. Medvěd, kterého uvidíte na sto metrů, je dobrá zpráva. Oba o sobě víte a máte dost prostoru klidně se vzdálit. Nebezpečný je opačný případ: setkání na deseti metrech v houštině, kde už ani jedna strana nemá dobrou možnost ustoupit.

Právě proto je nejhorší hustý porost. Z téhož skandinávského pokusu vyplývá, že medvědi v hustém porostu odcházeli na kratší vzdálenost než v otevřeném terénu. Tam, kde není vidět, zvíře zůstává ležet déle a roste pravděpodobnost, že se k němu nevědomky přiblížíte. Proto má smysl dělat hluk právě v nepřehledném terénu, ne na otevřeném hřebeni. Cíl je jediný: aby se o vás medvěd dozvěděl dřív, než se ocitnete v pásmu pěti až dvanácti metrů.

A co skupiny?

V lese jsme nenašli ani jeden útok na skupinu tří a více lidí, kteří šli pohromadě. Odpovídá to tomu, že skupina je hlučnější a medvěd o ní ví včas.

Jsou tu však tři výjimky, které ukazují hranice tohoto pravidla. V březnu 2024 proběhl medvěd přímo městem Liptovský Mikuláš a poranil pět lidí; nešlo o střet v lese, ale o zvíře v panice v zastavěném území. V Partizánské Ľupči, kterou jsme popisovali výše, přišla rodina přímo k brlohu. V takové situaci velikost skupiny nepomůže, protože zvíře nemá kam ustoupit. A nakonec nejvážnější výjimka: při smrtelném útoku u Hyb v roce 2024 bylo houbařů šest, ale po lese se rozešli a každý hledal sám. Skupina chrání jen tehdy, když drží pohromadě a je ji slyšet.

Jaký medvěd útočí

Tam, kde se dá pohlaví zvířete určit, jde téměř vždy o medvědici, a to ve 33 případech z 39.

Důvod je v tom, jak medvědice žije. Mláďata vodí a brání dlouho a v tom období je nejzranitelnější. Má prostě co ztratit, na rozdíl od dospělého samce, který má téměř vždy možnost odejít.

Podstatné je, co z toho vyplývá pro chování. Obranný útok má jiný průběh než predační. Medvěd, který brání mláďata nebo se lekne, chce dosáhnout jediného: aby hrozba zmizela. Takové útoky proto bývají krátké, často skončí po několika sekundách a medvěd odběhne. V případech, které jsme dokázali podrobně rozebrat, medvěd po útoku sám odešel čtyřicetkrát. Jak se v takové situaci zachovat, vysvětlujeme v článku o setkání s medvědem.

Mezi doloženými slovenskými případy není ani jeden predační útok, tedy takový, při kterém by medvěd člověka lovil s úmyslem sežrat ho. Platí to i o třech smrtelných napadeních. I ta vypadají jako obranná reakce, která se vymkla kontrole.

Není to jen náš závěr. Stejně to vidí i dvě nezávislé analýzy slovenských případů: Haringova diplomová práce za roky 2000 až 2016 a novější rozbor Robina Rigga za období 1999 až 2023. Ani jedna nenašla predační útok a obě uvádějí převahu samic tam, kde se pohlaví podařilo určit.

Abychom byli přesní: predační útoky ve světě existují, jen jsou vzácné. V největším mezinárodním rozboru útoků medvěda hnědého tvoří přibližně pět procent případů se známými okolnostmi a všechny připadly na Rusko a Severní Ameriku. V Evropě bez Ruska se v letech 2000 až 2015 nezaznamenal ani jeden. V Rusku, kde žije přibližně polovina světové populace, přitom vykazovalo predační znaky asi 18 procent útoků se známou příčinou. Pro čtenáře ve střední Evropě je tedy podstatné, že na Slovensku ani v naší části Evropy takový případ doložený není a že je krajně nepravděpodobný.

Při čtení jakéhokoli přehledu včetně našeho je však třeba pamatovat na jedno omezení. Identita medvěda se ověřuje jen výjimečně. Označení medvědice se ve zprávách objevuje častěji, než je pohlaví zvířete skutečně potvrzeno. Ukázalo se to v březnu 2024 v Liptovském Mikuláši, kde byl po útoku odstřelen medvěd, o kterém se předpokládalo, že jde o samce, ale nakonec šlo o tříletou samici. Nelze přitom vyloučit ani to, že zásahový tým našel a zastřelil úplně jiného medvěda než toho, který útočil.

Les versus obec: dva různé problémy

Tohle je z našeho pohledu nejužitečnější rozdělení, které se z dat dá udělat, protože každá z těch dvou situací si žádá něco jiného.

V lese jde o překvapení a o obranu mláďat. Útoky jsou častější ráno, v hustém porostu a mají horší průběh. Všechna čtyři úmrtí patří sem.

V obci a na jejím okraji je situace jiná. Z deseti případů, které sem patří, je devět z posledních tří let; jedinou starší výjimkou je procházka se psem u kapličky nad Porubou v roce 2022. Patří sem oba případy v celém záznamu, u kterých byl medvěd navyklý na lidskou potravu: Jakubovany, kam medvědy roky lákaly zralé švestky, a Závažná Poruba, kde medvěd skočil na muže před vlastním domem. Druhý případ jsme rozebrali v samostatném textu. Zranění bývají lehčí, ale k útoku dochází blíž k lidem.

Rozdíl je hlavně v tom, co se s tím dá dělat. V lese měníte svoje chování. V obci je třeba měnit to, co tam medvěda láká, tedy spadané ovoce, odpad a přikrmování. Medvěd, který si v obci našel pravidelnou potravu, se tam bude vracet, a je jedno, jak opatrně se lidé chovají.

Odborná analýza slovenských útoků za období do roku 2023 přitom uváděla, že zraněných v blízkosti obcí a měst bylo málo. Pokud to tedy není náhoda, jde o nový jev, který má smysl sledovat.

Při hodnocení rostoucího počtu případů v obcích je však třeba být opatrný. Jde o malá čísla a po dubnu 2025, kdy vláda vyhlásila mimořádnou situaci, se o medvědech psalo výrazně víc, takže část nárůstu může být jen důsledkem zvýšené pozornosti. Nepoužíváme to jako důkaz, že medvědů přibylo ani že se začali chovat nebezpečněji. Na to jsou tahle data příliš slabá.

Co v těchto případech fungovalo a co ne

Než se dostaneme ke spreji, je třeba říct jednu věc o tom, jak je náš seznam postavený, protože bez ní se čísla čtou úplně špatně.

Do seznamu se dostane případ, ve kterém došlo k fyzickému kontaktu nebo ve kterém člověk medvěda zblízka zastřelil. Střet, který díky správně použitému spreji skončil tak, že medvěd odběhl a nikomu se nic nestalo, se do žádné statistiky nedostane. Přesně takový byl Lukášův případ. Náš seznam je proto ze své podstaty zkreslený v neprospěch spreje: obsahuje téměř výhradně situace, ve kterých sprej buď nebyl, nebo nezabral. Kolikrát na Slovensku sprej potichu zafungoval, neví nikdo.

S touto výhradou se dá podívat na čtyři případy, ve kterých sprej v seznamu figuruje.

Zabral jednou. V březnu 2025 u Šútova napadla medvědice muže, jeho syn přiběhl, použil sprej a medvědice odešla.

Dvakrát nezabral, ale v obou případech přišel na řadu pozdě. V květnu 2022 u Hriňové zaútočila medvědice se třemi mláďaty zezadu; muži začali stříkat až ve chvíli, kdy už jednomu z nich drásala obličej, a ten skončil v umělém spánku. Mluvčí Lesů SR to tehdy shrnula slovy, že „obranný účinek se nedostavil“. V březnu 2025 u Belé ukázaly záběry z fotopasti, že muž medvědici nejdřív odrážel sekerou a sprej stříkal až na ustupující zvíře; sám později přiznal, že v šoku nevěděl, na které straně sprej vlastně nosí.

Jednou ho oběť nestihla vytáhnout. Ve Fačkově měl muž při kontrole fotopasti sprej u sebe, ale medvěd zaútočil ze tří metrů a on neměl čas po něm sáhnout.

Když se na ty čtyři případy podíváme dohromady, vychází z nich něco důležitějšího než jednoduché skóre. Ve slovenském záznamu není jediný případ, ve kterém by sprej selhal po včasném použití, tedy dřív, než se medvěd dostal na dosah. Jediné jednoznačné použití před kontaktem, u Šútova, zafungovalo. Ostatní jsou selhání nasazení: pozdě, v šoku, naslepo. To nic nemění na tom, že útok zezadu vám čas na reakci prostě nedá. Správná otázka proto nezní „funguje sprej?“, ale „dokážu ho vytáhnout dřív, než bude zvíře u mě?“

Zajímavé je, že případy v Belé i u Šútova se staly týž den, 21. března 2025. Nešlo přitom o jednu událost: jsou to opačné strany Krivánské Malé Fatry, vzdušnou čarou zhruba třináct kilometrů od sebe, s hlavním hřebenem mezi nimi.

U žádného z těchto případů není zdokumentováno, o jaký sprej šlo ani jak byl starý. U Belé jsme si zpětně ověřili počasí a s teplotou 6 až 9 °C promrzlá nádoba nevysvětluje nic. Víme však, že ve světě sprej ve velké většině případů funguje a že za neúspěchem bývá některý z následujících důvodů:

• Chlad zkracuje dostřik. Tlak v nádobě klesá s teplotou a dosah se mezi letními teplotami a mrazem liší o desítky procent. Březnové a únorové případy se tedy odehrály v podmínkách, kdy má sprej nejhorší parametry.
• Nádoba vydrží kratší dobu, než si lidé myslí. Většina tlaku odejde v prvních sekundách střiku, takže vystřílet celou nádobu neznamená dlouhou obranu.
• Ne každý sprej prodávaný na Slovensku je sprej na medvědy. Část nabídky na slovenském trhu tvoří 150ml balení s nízkým obsahem kapsaicinu, která nesplňují mezinárodní minima pro medvědí spreje ani obsahem, ani dostřikem, ani délkou střiku. Pro spreje na medvědy navíc v EU neexistuje žádná certifikace, takže kupující si podle údajů na obalu nemá jak ověřit, jestli výrobek tyhle parametry splňuje. V USA takový registrační systém existuje a výrobek se dá podle čísla ověřit.
• Vzdálenost a čas rozhodují. Případ z Fačkova ukazuje, že sprej, který při útoku ze tří metrů zůstane v pouzdře, je stejně užitečný jako ten, co zůstal doma.

Obranný sprej považujeme za nejlepší přenosný prostředek, jaký běžný člověk v terénu má, a sami ho nosíme. Zároveň platí, že i ve studiích s příznivými výsledky část medvědů po zásahu pokračovala v agresivním chování. Je to nástroj, který je třeba mít po ruce. Použijte ho dřív, než je zvíře na dosah, a počítejte s tím, že to není štít. Alespoň jednou si nanečisto vyzkoušejte, jak se odjišťuje a kterou rukou ho tasíte. Případ z Belé přesně ukazuje, jak vypadá první tasení naostro v šoku. Z našeho testu navíc vyplynulo, že rozdíly mezi jednotlivými spreji jsou velké, takže se vyplatí vybírat. O tom, které konkrétní produkty jsme testovali a jak dopadly, jsme psali v testu sprejů na medvědy.

V deseti případech měl člověk u sebe zbraň; zpravidla šlo o myslivce, lesníky nebo pracovníky národního parku. Čtyři medvědice při sebeobranné střelbě zahynuly a nejméně tři další zvířata odešla postřelená.

Všechny doložené případy od roku 2021

Tabulka obsahuje všech 56 případů v chronologickém pořadí. Ve sloupci Okolnosti uvádíme doložitelnou denní dobu, terén, dostupné informace o medvědovi a použití obranných prostředků. Prázdné místo znamená, že daný údaj zdroje neuvádějí, nikoli že se to nestalo.

Z jakých dat jsme vycházeli

Tahle část je pro ty, které zajímá, jak jsme k číslům došli. Ostatní o nic nepřijdou, když ji přeskočí.

Za útok považujeme případ, který splňuje alespoň jednu ze tří podmínek:

• došlo k fyzickému kontaktu medvěda s člověkem bez ohledu na to, zda se člověk zranil;
• medvěda zastavil výstřel z bezprostřední blízkosti, tedy sebeobranná střelba v situaci, která by s největší pravděpodobností jinak skončila kontaktem;
• člověk zemřel v důsledku chování medvěda, i když ke kontaktu nedošlo.

Takových případů máme 56 a právě z tohoto souboru vycházejí všechny grafy i rozbory v článku.

V definici naopak nehraje roli závažnost zranění. Člověk, kterého medvěd povalil na zem a nechal být, měl jen štěstí. Taková událost se svou povahou neliší od případu, který skončil tržnou ránou. Kdybychom je počítali odlišně, považovali bychom střet za útok až tehdy, když měla oběť smůlu. Proto pět případů, ve kterých se medvěd rozeběhl nebo zaútočil a člověk ho stihl zastřelit či odehnat, počítáme stejně jako všechny ostatní.

Ze stejného důvodu počítáme i případ z Demänovské doliny z března 2024, kdy žena při útěku před medvědem spadla do rokle a zahynula. Ke kontaktu nedošlo, ale bez toho medvěda by do rokle nespadla. Nikdo neskáče ze skály pro zábavu.

Mimo záznam jsme ponechali jeden hraniční případ: medvědice se v dubnu 2023 rozběhla na mysliveckého referenta v oplocené oboře u Kováčové. Důvodem není to, že se nikomu nic nestalo, ale místo události. Oboru s vnadišti nepovažujeme za volnou přírodu. Případ navíc nesplňuje ani kritérium výstřelu zblízka: medvědice odbočila asi pět metrů před mužem a zasažena nebyla.

Jeden důsledek téhle definice je třeba říct nahlas. Oficiální statistiky ŠOP SR počítají jen útoky se zraněním, takže naše číslo je z definice vyšší než jejich. Není to spor o fakta, ale o to, co se počítá.

Do záznamu se naopak nedostanou setkání, která skončila dobře. Pokud někdo medvěda odvrátí sprejem nebo se mu podaří klidně ustoupit, nikde se to nezaeviduje. Jde o největší mezeru v dostupných datech o medvědech; vracíme se k ní v části o obranných prostředcích.

Opírali jsme se o velká zpravodajská média a oficiální instituce: ŠOP SR a zásahové týmy, správy národních parků, Lesy SR, Horskou záchrannou službu a případně forenzní studie. Řada textů o medvědech šíří spíš paniku než ověřené informace, proto jsme zařadili jen případy dostatečně popsané seriózním zdrojem. U každého z nich najdete v tabulce odkaz na původní zprávu nebo stanovisko úřadu. Pokud jsme zpracovali samostatnou podstránku, vede odkaz na ni a úplný seznam zdrojů s daty najdete přímo tam.

Vždy jsme se snažili určit den útoku, ne den zveřejnění zprávy. Část veřejných seznamů totiž eviduje datum článku, takže jsme u více než patnácti případů datum posunuli, zpravidla o den nebo dva zpět. Při práci na článku jsme u dvou incidentů opravili také závažnost, protože se ukázalo, že při nich nebyl nikdo zraněn. Na jejich zařazení mezi útoky to podle výše uvedené definice nemá vliv.

U let 2021 a 2022 jsme narazili na hranice veřejných zdrojů. ŠOP SR uvádí za rok 2022 devět útoků, ale ani po důkladném ověřování se nám nepodařilo spolehlivě doložit více než pět. Nižší čísla za první dva roky proto neznamenají, že tehdy bylo méně útoků. Znamenají, že se o nich méně psalo.

I samotné počty se liší podle instituce. Za rok 2024 uvádí ŠOP SR jedenáct útoků, ministerstvo životního prostředí patnáct. Neexistuje jednotný oficiální registr, do kterého by se dalo podívat.

Značný zmatek způsobilo také číslo, podle kterého mělo být na Slovensku kolem 1 900 útoků medvěda. V roce 2025 ho převzala domácí i světová média, například agentura Associated Press. Ve skutečnosti šlo o počet hlášení o výskytu medvěda u obcí, jak uvedlo slovenské ministerstvo životního prostředí, tedy o pozorování, nikoli o napadení. Totéž ministerstvo evidovalo patnáct útoků. Hlášení výskytu a útok jsou dvě zcela odlišné věci.

Z našich čísel nelze vyčíst individuální míru rizika. Nedokážeme spočítat riziko připadající na hodinu pobytu venku, protože nikdo neměří, kolik lidí a jak dlouho se v medvědím terénu pohybuje. Každé číslo v článku vyjadřuje počet událostí, nikoli pravděpodobnost, že se to stane právě vám.

Co nevíme

Tenhle článek stojí na veřejných zdrojích, takže má jasné hranice.

Ani po důkladném prověření každého případu neznáme čas u tří incidentů. Pes figuruje v sedmi případech a nejméně ve dvou z nich, u Belé a v Hrboltové, útok podle všeho spustil. Protože starší zprávy přítomnost psa často vůbec neuváděly, jeho skutečná role je pravděpodobně větší.

Opakované útoky v téže obci nepřipisujeme témuž zvířeti, přestože se Šútovo (květen 2021, červenec 2024, březen 2025), Kanianka (leden 2023, říjen 2024), Očová (květen 2022, leden 2025), Nedožery-Brezany (březen 2023, září 2025) i Liptovská Porúbka (říjen 2025, červen 2026) objevují v seznamu opakovaně. Žádný oficiální zdroj takovou vazbu neuvádí a v Šútově šlo během čtyř let o tři různá místa v dolině. Přirozenějším vysvětlením je, že jsou to místa, kde se lidé a medvědi setkávají dlouhodobě: například o úzké doliny s frekventovanou stezkou v kvalitním biotopu nebo o jiný trvalý místní problém.

A ještě jeden příklad toho, jak málo se někdy dozvíme. Po útoku na dřevorubce v lokalitě Dolná Bzová v roce 2023 měla ŠOP SR při obhlídce zjistit i sociální status té medvědice, tedy jestli měla mláďata. Žádný zveřejněný výsledek jsme nenašli. Vyjádření, které z toho případu zlidovělo, tedy že medvědici neodplašil ani hluk techniky, pochází z tiskové zprávy Lesů SR spojené s požadavkem na regulaci, nikoli z nezávislého odborného posudku.

Co si z toho odnést

Seřadili jsme doporučení podle toho, do jaké míry je podporují naše data.

1. Dejte o sobě vědět tam, kde není vidět: v hustém porostu, u hlučného potoka, za šera a proti větru. Na otevřeném hřebeni to smysl nemá.
2. V zimě a na jaře myslete na brlohy. Vyhýbejte se skalním převisům, vývratům a hustým mlazinám. Medvěd v brlohu vás zaregistruje pozdě a nemá kam ustoupit.
3. Psa mějte na vodítku. V nejlépe zdokumentovaných případech, u kterých lze určit spouštěč, jím byl volně puštěný pes. Na konci zimy a na jaře to platí dvojnásob.
4. Nechoďte sami do hustého porostu a držte skupinu pohromadě. U Hyb se šest houbařů rozešlo po lese a každý hledal sám; skupina chrání hlukem a přítomností, ne počtem lidí na společném výletě. U brlohu nepomůže ani to. V houbařské sezoně to platí dvojnásob: polovinu říjnových případů v našem záznamu tvoří houbaři.
5. Pokud nosíte sprej, noste ho tak, abyste ho vytáhli za sekundu, a použijte ho dřív, než je medvěd u vás. V zimě počítejte s kratším dostřikem.
6. Pokud v medvědím terénu běháte, počítejte s tím, že medvěd nemá čas uhnout. Slyšet vás je, ale kroky a dech znějí jako zvíře; varuje ho až lidský hlas. Navíc se k němu dostanete dvakrát až třikrát rychleji než chodec. V našem záznamu je osm napadených běžců a šest z nich skončilo v nemocnici. Před nepřehledným úsekem zpomalte a ozvěte se nahlas, pomůže i zvoneček.
7. Neutíkejte. Jediné úmrtí ženy v celém záznamu způsobil pád během útěku, ne samotný medvěd.
8. V obci řešte potravu, ne medvěda. Spadané ovoce, kompost a odpad jsou důvodem, proč se medvěd do vesnice vrací. Bez snadno dostupné potravy k tomu nemá důvod.
9. Nahlaste medvěda, který se nebojí. Zvíře, které neutíká, chodí za potravou k domům nebo se opakovaně ukazuje u lidí, představuje jiný případ než medvěd, který se vám mihl přes stezku. Právě taková zvířata má smysl hlásit.

Ve vlastní praxi se nás nejvíc týkají body jedna a pět. Fotopasti pravidelně kontrolujeme na týchž místech, kde je nejvíc zvěře, a děláme to potichu. Dva případy z tohoto seznamu jsou přesně o tom.

Často kladené otázky

Přibývá útoků medvěda? Z dlouhodobého pohledu ano: počet vzrostl z přibližně 1,6 útoku ročně na začátku tisíciletí na necelých sedm v posledních letech. Podrobně to rozebíráme výše v části o trendu, včetně toho, proč nejde automaticky o údaj vypovídající o počtu medvědů.

Kolik útoků medvěda je na Slovensku ročně? Podle ŠOP SR jde v posledních letech přibližně o deset až sedmnáct útoků se zraněním ročně. Oficiální statistika zahrnuje pouze případy se zraněním. V našem seznamu, který používá výše uvedenou definici, připadá na rok 2023 dvanáct útoků, na rok 2024 třináct, na rok 2025 patnáct a do konce července 2026 sedm. Roky 2021 a 2022 jsou zdokumentovány hůře, takže jejich nižší čísla nejsou srovnatelná.

Kdy naposledy medvěd napadl člověka na Slovensku? Poslední doložený případ v našem záznamu je z 11. července 2026, kdy medvěd večer napadl muže přímo u jeho domu v Závažné Porubě na Liptově. Muž utrpěl lehká zranění. Tabulku výš doplňujeme po každém novém doloženém případu.

Kolik lidí na Slovensku zabil medvěd? Od roku 2021 zahynuli čtyři lidé. Tři případy jsou přímá smrtelná napadení: Liptovská Lúžna 2021, Hybe 2024 a Detva 2025. Ve čtvrtém, v březnu 2024 v Demänovské dolině, zahynula žena po pádu do rokle při útěku před medvědem. Oficiální statistiky ji mezi napadení nepočítají; my ji zahrnujeme mezi úmrtí v důsledku chování medvěda.

Útočí medvědi na lidi jako na kořist? V doložených slovenských případech není ani jeden takový útok. Všechny jsou obranné, tedy reakce na překvapení zblízka nebo obrana mláďat.

Kdy je riziko nejvyšší? Rok má dva vrcholy, březen a červen, a útoky se dějí převážně přes den. Nesouvisí to s tím, kdy je v horách nejvíc turistů, ale s tím, co v daném období dělají medvědi a kteří lidé se tehdy pohybují mimo stezky. Hned za vrcholy následuje říjen, kdy jsou podle našeho záznamu napadáni především houbaři.

Mám se bát medvěda, kterého vidím na sto metrů? Ne. To je přesně ta situace, kterou chcete: víte o sobě navzájem a oba máte prostor klidně odejít. Nebezpečnější jsou setkání na deseti metrech v houštině, kde už na přípravu nezbývá čas.

Pomáhá sprej na medvědy? Ve slovenských doložených případech sprej jednou jednoznačně pomohl. Ve dvou případech označovaných za selhání ho lidé použili až během kontaktního útoku a jednou ho člověk nestihl vytáhnout. Případ, kdy by sprej selhal po včasném použití před kontaktem, v záznamu není. Úspěšná použití bez zranění se však nikde neevidují, takže je seznam v tomto směru zkreslený. Považujeme ho za nejlepší přenosný prostředek, ale funguje jen tehdy, když ho máte po ruce a použijete ho včas.

Co mám dělat, když potkám medvědici s mláďaty? Neutíkejte, nepřibližujte se, dejte o sobě vědět klidným hlasem a pomalu ustupujte tak, abyste jí nechali volnou cestu pryč. Podrobně to rozebíráme v článku o setkání s medvědem.