Zveřejněno 17.6.2026 , Aktualizováno 18.6.2026

Velký test baterií do fotopastí: které vydrží nejvíc a co se vyplatí

Špatné baterie ve fotopasti znamenají předčasně vybitou fotopast, zmeškané záběry a zbytečné výjezdy navíc. Obzvlášť ve chvíli, kdy je fotopast na těžko dostupném místě nebo ji nechcete kontrolovat každé dva týdny, je výdrž baterií zásadní.

Tohle téma nás zajímá dlouhodobě, protože nechceme zbytečně přicházet o záběry. Baterie do fotopastí jsme proto testovali už v roce 2022, tehdy ještě empiricky: sledovali jsme, kolik dní fotopast s danou sadou článků v terénu vydrží. Dalo nám to praktickou představu, ale terénní výdrž má příliš mnoho proměnných na to, aby z ní vyšlo přesné číslo. Přesný počet spuštění, intenzita přísvitu podle vzdálenosti objektů před fotopastí a další okolnosti výsledek pokaždé trochu rozmazaly. Hlavní důvod, proč jsme se k tématu vrátili, byl ale jiný: na trh přišly nové technologie a nové produkty. Hodně z toho, co platilo v roce 2022, dnes platí jinak. I my jsme proto změnili svůj výběr pro rozsáhlý monitoring pomocí fotopastí.

Abychom získali přesnější představu o výkonu jednotlivých baterií, tentokrát jsme zvolili jiný postup. Každý článek jsme vybíjeli na laboratorní elektronické zátěži při konstantním výkonu, podle profilu odvozeného ze skutečného odběru fotopasti, a měřili jsme skutečně dodanou energii ve watthodinách (Wh).

Tento článek je tedy laboratorním pokračováním našeho staršího terénního testu z roku 2022. Hodnota ve Wh naměřená v laboratoři může znít abstraktně. V praxi nás zajímá počet dní v lese nebo počet pořízených záběrů. Naměřené hodnoty jsou ale nejlepším společným měřítkem, jaké u různých typů baterií máme. Specifikace od výrobce a realita jsou dvě různé věci a u baterií do fotopastí to platí dvojnásob, protože hodnoty vytištěné na obalu jsme naměřili málokdy.

Verdikt: kterou baterii si vybrat

Žádný absolutní vítěz neexistuje, protože správná baterie závisí na tom, jak fotopast používáte. Verdikt jsme proto rozdělili podle situace. Všechna čísla jsou naměřená při zátěži 0,5 W na článek (hodnota velmi podobná tomu, co si fotopast bere při snímání nočního videa) do napětí 1 V a při pokojové teplotě (≈23 °C).

Proč právě tyto:

• Maximální výkon a výdrž – Energizer Ultimate Lithium: naměřených 4,31 Wh na článek, jasně nejvíc z celého testu (≈18 % nad nejlepší nabíjecí a kolem 3,5násobku alkalických). Jednorázová a dražší, ale s nepřekonanou výdrží i skladovatelností, ideální pro kritická a těžko dostupná nasazení.
• Vysoký výkon a dlouhodobá ekonomika – XTAR AA CLR 4300: 3,66 Wh na článek, nejvíc z nabíjecích. Dobrá volba, pokud fotopast nekontrolujete často nebo chcete rezervu pro případ nečekaného množství spuštění: víc energie znamená delší výdrž bez ohledu na aktivitu.
• Časté kontroly a důraz na cenu – Eneloop: osvědčené NiMH za rozumnou cenu. Pokud k fotopasti chodíte pravidelně, vyšší kapacitu XTARu často nestihnete využít a Eneloop bohatě stačí. Levnější Eneloop (bílé) postačí pro běžný provoz, Eneloop Pro mají vyšší kapacitu, když chcete o něco delší výdrž za stále příjemnou cenu.
• Nejpohodlnější – Browning Li-ion pack: jeden nabíjecí pack (USB-C) místo osmi volných AA, 25,8 Wh na celý pack. Rychlá a pohodlná výměna bez přecvakávání baterií zmrzlými prsty. Na čistou energii ho ale osm nejlepších AA překoná.
• Alkalické (Varta, Lidl) – obecně nedoporučujeme: pod reálnou noční zátěží dodaly jen kolem 46 % deklarace. Smysl mají jen ve specifických případech: krátké nasazení, jen fotky.

Výsledky: kolik energie články opravdu odevzdaly

Čísla níže jsou naměřená, ne opsaná z obalu, a právě proto jsou zajímavá.

*Orientační cena za osmičlánkovou náplň (Browning za jeden pack). Ceny jsou orientační, přepočtené z eurových cen kurzem přibližně 24 Kč/€ (červen 2026); u baterií s odkazem na Alzu uvádíme aktuální cenu tamního e-shopu. Deklarovaná energie XTAR a Browning je přepočtená na Wh, aby byla přímo porovnatelná s naměřenými hodnotami; u NiMH, lithiových a alkalických článků výrobce uvádí náboj v mAh.

Kolik energie články opravdu dodaly

Naměřená energie dodaná na jeden článek při zátěži 0,5 W na článek, cut-off 1 V a pokojové teplotě ≈23 °C. Browning pack je normalizovaný na jeden z osmi článků.

Tři věci z tabulky stojí za zdůraznění, protože právě ty se z obalu nedozvíte:

• Alkalické se pod zátěží propadnou na ≈46 % deklarované kapacity. Není to vada konkrétního kusu, je to fyzika (vysvětlíme níže).
• XTAR dodá jen 81 až 85 % deklarovaných mWh. Ne proto, že by nutně lhal, ale proto, že číslo na obalu je energie vnitřního článku, ne to, co vyjde na svorky (marketingově si vybrali číslo, které vypadá líp).
• NiMH dodaly téměř přesně to, co slibují. Eneloop, GP ReCyko Pro i AlzaPower se pohybovaly kolem 93 až 98 % deklarovaných mAh, takže u této technologie číslo na obalu docela sedí.

Jedna poznámka ke všemu níže: čísla jsme naměřili při pokojové teplotě. Test v mrazu připravujeme samostatně a očekáváme, že se pořadí v něm pohne.

Co přesně jsme testovali

Do testu jsme zařadili jedenáct typů AA článků a jeden Browning Li-ion pack, tedy dvanáct kandidátů dohromady. Porovnávali jsme reálně dodanou energii, kterou fotopast umí využít. Browning pack řešíme zvlášť, protože to není běžný AA článek, ale samostatná jednotka, která v Browningu nahrazuje celý šuplík osmi AA.

Články jsme rozdělili do čtyř skupin plus pack jako speciální případ:

• Jednorázové alkalické: Varta, Lidl Tronic.
• Jednorázové lithiové: Energizer Ultimate Lithium (L91, chemie Li-FeS2).
• Nabíjecí NiMH: Panasonic Eneloop (bílé), Eneloop Pro, GP ReCyko (stříbrné), GP ReCyko Pro, AlzaPower (NiMH).
• Regulované 1,5 V Li-ion AA: tři modely XTAR.
• Speciál: Browning Li-ion pack pro HP4, HP5 a HP5 Ultra (A152-04), nabíjecí přes USB-C.

U AlzaPoweru je potřeba jedno upozornění: pod stejným jménem se prodávají dva úplně odlišné typy baterií a je snadné sáhnout po nesprávném. My jsme testovali nabíjecí NiMH článek AlzaPower Rechargeable HR6 (AA) 2500 mAh v černo-fialovém balení, ne jednorázové AlzaPower Super Alkaline. Všechny výsledky „AlzaPower“ v tomto testu se týkají této nabíjecí verze.

U XTARu se hodí jedno upřesnění, protože jeho označení mate: číslo v názvu modelu je deklarovaná energie v mWh, ne kapacita v mAh. Tady jsou tři testované modely:

Naměřené hodnoty jsou nižší než deklarované mWh. Proč, vysvětlujeme níže v části o vnitřním měniči XTARu.

Každý typ článku jsme proměřili čtyřikrát – dva fyzické kusy na dvou různých elektronických zátěžích. Tím jsme vyloučili náhodné nepřesnosti i případný vadný kus.

Proč měříme Wh, ne jen Ah

Většina porovnání baterií pracuje s mAh (1000 mAh = 1 Ah). U jedné technologie (vnitřního uspořádání a fungování článku) to dává smysl, u porovnání různých technologií to ale klame.

Energii jsme měřili přímo na elektronické zátěži, tedy reálný odběr, jaký by z článku táhla fotopast. Žádný teoretický přepočet z mAh, ale praktické měření dodaných watthodin.

Ah je jednotka elektrického náboje, tedy proud krát čas. Říká, kolik elektronů článek přečerpá, ale mlčí o tom, při jakém napětí je přečerpá. Wh je jednotka energie, tedy výkon krát čas, nebo zjednodušeně náboj krát napětí (Wh = V × Ah). A protože fotopast spotřebovává watty, její výdrž určuje právě energie, ne samotný náboj.

Rozdíl je snadné ukázat na číslech. Představte si dva články, oba s 2000 mAh:

• NiMH článek při 1,2 V uloží zhruba 2000 mAh × 1,2 = 2400 mWh (2,4 Wh).
• Regulovaný 1,5 V článek při 1,5 V uloží zhruba 2000 mAh × 1,5 = 3000 mWh (3,0 Wh).

Stejný náboj, ale 1,5 V článek nese o 25 % více energie, protože každý coulomb odevzdává energii při vyšším napětí. Porovnávat NiMH a 1,5 V článek jen přes mAh tedy podhodnocuje, jak moc na napětí záleží.

A Browning pack? Ten běží na úplně jiném nominálním napětí (11,1 V) než AA článek. Porovnávat ho s tužkovkami přes mAh by nedávalo žádný smysl. Wh je jediná společná jednotka, ve které dává celý test smysl. Proto všechno dál řadíme podle Wh na článek a Wh na osmičlánkovou náplň.

Trochu fyziky: napětí, proud a konstantní výkon

AA články nemají jedno pevné napětí, a právě proto bez tohoto vysvětlení výsledky nedávají smysl. Čerstvé alkalické mají kolem 1,5 V. Jednorázové lithiové (Li-FeS2) mají nominálně také 1,5 V, ale čerstvé a málo zatížené vystoupí výš, k 1,8 V (náš Energizer měl při plném nabití naměřených 1,81 V, což je skutečné napětí této chemie naprázdno, ne chyba měření). NiMH mají nominálně 1,2 V, čerstvé z nabíječky kolem 1,4 V. Regulované XTARy drží rovných ≈1,5 V.

Napětí článku během vybíjení jsme sledovali přímo na svorkách, protože právě ono určuje, kolik energie se z náboje reálně získá.

V osmičlánkové sadě zapojené do série (tak, jak jsou ve fotopastech nejčastěji zapojené) se napětí sčítají. U čerstvých alkalických či lithiových je pracovní napětí celé sady přes 12 V a postupně klesá k hranici kolem 8 V, kde se fotopast vypíná.

Důležitý je odběr: při měření spotřeby fotopastí jsme zjistili, že se chovají spíš jako zátěž s konstantním výkonem, ne s konstantním proudem. Jinými slovy, fotopast si žádá stále stejný výkon ve wattech bez ohledu na to, jaké napětí jí sada právě dodává. Z toho plyne nepříjemný důsledek: jak napětí klesá, proud musí stoupat, aby výkon zůstal stejný (výkon = napětí × proud).

Na Browning Spec Ops Elite HP5, který jsme si vybrali jako reprezentativní příklad fotopasti, to v nočním videu vypadá takto. Fotopast táhne přibližně 4 W:

• Při plných bateriích (12 V) teče zhruba 0,33 A.
• Na hranici vypnutí (8 V) teče zhruba 0,5 A.

Čím jsou tedy baterie vybitější, tím větší proud z nich fotopast táhne, a to přesně ve chvíli, kdy jsou nejslabší. Proto je konstantní výkon věrnějším modelem než konstantní proud a proto jsme podle něj navrhli i laboratorní zátěž. (Abychom byli féroví: tohle je naše měření na HP5 a podobných moderních modelech, ne univerzální zákon platný pro každou fotopast na světě.)

Více o samotné fotopasti najdete v recenzi Browning Spec Ops Elite HP5.

Jak jsme naměřili odběr fotopastí

Nastavení laboratorní zátěže jsme si nevymysleli od stolu. Odvodili jsme ho ze skutečné spotřeby fotopasti.

Rozebrali jsme fotopast Browning Spec Ops Elite HP5 a napojili ji na laboratorní zdroj tak, abychom mohli změřit její spotřebu v jednotlivých režimech: pohotovostní režim, kdy fotopast „spí“ a čeká na pohyb, denní video a noční video. Jsou to tři úplně odlišné stavy zátěže a nejvyšší odběr má noční video s IR přísvitem. To jsme zvolili jako referenci pro celý test.

Fotopast HP5 jsme napojili na laboratorní zdroj a změřili její skutečný odběr v pohotovostním režimu i při denním a nočním videu.

V praxi se často setkáváme s tím, že vybíjející se fotopast kolabuje právě při nahrávání nočního videa. Projevuje se to tak, že jsou videa kratší (často jen 1–2 sekundy), výrazně tmavší (protože noční přísvit už nezvládá svítit tak, jak by měl), nebo na kartě najdeme jen poškozený soubor, protože se fotopast vypnula dřív, než ho dokázala správně uložit.

Naměřené hodnoty HP5:

Tady se metodika pěkně potvrdila. 3,96 W na osm článků vyjde 0,495 W na článek, čili prakticky přesně 0,5 W, které jsme nastavili na elektronické zátěži. Náš laboratorní profil tedy věrně kopíruje to, co dělá skutečná fotopast v nejtěžším režimu, když nahrává noční video.

HP5 bereme jako reprezentativní referenci, protože moderní fotopasti spravují napájení podobně. Jiné modely se sice mohou v absolutních číslech mírně lišit, ale fyzikální základ jejich chování je stejný, proto je testování v principu přenositelné i na ostatní běžné modely fotopastí.

Od odběru k výdrži

Když zkombinujeme naměřenou kapacitu (osmičlánková náplň ve Wh) s odběrem HP5, umíme odhadnout, kolik dní jedna sada vydrží. Zdůrazňujeme slovo odhadnout, protože průměrná denní spotřeba závisí na tom, jak často fotopast spouští a jak je nastavená. Náš výpočtový model níže předpokládá klip dlouhý 20 sekund a 60 % nočních spuštění, což jsou volitelné proměnné (v kalkulačce níže si je nastavíte sami).

Čtyři úrovně aktivity vycházejí takto:

A odhadovaná výdrž osmičlánkové sady v HP5 (ve dnech):

Pravá část tabulky přesně ukazuje, proč má energetická rezerva smysl. Na rušném místě klesne výdrž zhruba na měsíc i s tou nejlepší sadou baterií a alkalické vydrží jen kolem devíti dnů. Na frekventované stezce či u kaliště, kde se k pohybu zvěře přidají i falešná spuštění od větru a trav, je to ještě náročnější: i nejlepší sada vydrží sotva dva týdny a alkalické jen pár dnů. To je rozdíl mezi sadou, kterou vyměníte jednou za sezonu, a sadou, pro kterou se vracíte každý druhý týden. I tak ale bývá fotopast často už vybitá a vy přicházíte o záběry.

Ještě jednou pro jistotu: tato čísla jsou odhady za stanovených předpokladů, ne naměřená terénní výdrž. Vlastní čísla si zadáte v kalkulačce níže a více o prodlužování výdrže najdete v našem návodu jak prodloužit výdrž baterií ve fotopasti.

Laboratorní metodika: jak jsme vybíjeli články

Chtěli jsme změřit skutečnou energii za podmínek, které se dají přesně zopakovat. Šlo nám o maximální přesnost, ale také o to, abychom dokázali stejným způsobem otestovat případné nové modely v budoucnu a čísla byla porovnatelná.

Články jsme vybíjeli na elektronické zátěži, která napodobuje fotopast, ale průběh umíme přesně řídit a zaznamenat skutečně dodanou energii. Rozhodující byly tři parametry:

• Forma odběru: konstantní výkon. Elektronická zátěž průběžně dopočítává proud podle aktuálního napětí článku tak, aby výkon zůstal stálý. Odpovídá to tomu, jak se chová fotopast (vysvětlili jsme to výše v sekci o fyzice).
• Velikost odběru: 0,5 W na článek. Noční přísvit HP5 táhne ≈4 W, rozpočítané na osm článků je to 0,5 W na článek. Laboratorní zátěž tak odpovídá nejtěžšímu reálnému režimu fotopasti.
• Cut-off napětí: 1 V na článek. Pod toto napětí už bateriím hluboké vybití škodí, hlavně nabíjecím. Lepší fotopasti se proto samy vypnou; na HP5 jsme naměřili vypnutí při ≈8 V, což je právě 1 V na článek. Je to zároveň standardní, bezpečné dno pro NiMH i Li-ion regulované AA baterie, takže test netlačí články do škodlivého podvybíjení.

Abychom vyloučili náhodu i vadný kus, každý typ jsme proměřili čtyřikrát: dva fyzické kusy na dvou různých elektronických zátěžích. Kdyby jeden článek podal slabší výkon kvůli výrobní vadě, ostatní tři to odhalí. Všechny nabíjecí články jsme před každým měřením plně nabili, abychom měřili jejich skutečnou kapacitu, ne zbytek po částečném nabití.

Měřili jsme metodou čtyř vodičů (4-wire). Při vybíjení se odebírá pracovní proud a současně je potřeba měřit aktuální napětí článku. Kdyby obojí vedly tytéž dva vodiče (2-wire), úbytek napětí na vodičích a kontaktech by se připočítal k naměřenému napětí a zkreslil by výsledek, hlavně cut-off a započítanou energii. Proto k článku vedeme dva páry vodičů: jedním teče pracovní proud a druhým, prakticky bez proudu, měříme napětí přímo na svorkách článku. Díky tomu jsou naše hodnoty napětí, a tedy i kapacita ve Wh, podstatně přesnější a bez vlivu odporu vodičů.

Browning pack je v našem testu výjimka, ale zajímalo nás i jeho porovnání, protože je to velmi zajímavá novinka, kterou mnozí (včetně nás) zvažují. Není to osm AA, ale jeden 3S Li-ion pack (nominální napětí 11,1 V, plně nabitý 12,5 V). Proto jsme ho jako jediný testovali při plných 4 W s cut-offem 8 V, protože přesně tam se fotopast odpojí a pack se zřejmě i sám chrání vlastním odpojením. Bez této odchylky by se pack nedal férově porovnat se šuplíkem osmi AA, který nahrazuje.

Celý test proběhl při pokojové teplotě kolem 23 °C. Mráz je samostatné téma.

Šest příběhů zpoza čísel

Každé z těchto čísel má svůj příběh, který se z obalu nedozvíte.

Energizer Ultimate Lithium vyhrává na celé čáře. Jednorázový král. Se 4,31 Wh dodal asi o 18 % víc než nejlepší nabíjecí a kolem 3,5násobku alkalických. Běžel 519 minut, jeho čerstvé napětí 1,81 V drží IR přísvit jasný hluboko do vybíjení. Za tuto výdrž si vyžádá vyšší cenu a je jednorázový, ale na kritické místo nemá konkurenta.

XTARy mají z nabíjecích nejvíc energie, ale na obalu jsou nejméně upřímné. Dodaly 81 až 85 % deklarovaných mWh a má to technický důvod. Uvnitř XTARu není obyčejný článek, ale malý ≈3,6 V Li-ion článek plus elektronický snižující měnič napětí (anglicky buck konvertor), který napětí snižuje na konstantních 1,5 V. Číslo na obalu je energie toho vnitřního článku před ztrátami v měniči. Měnič má účinnost kolem 90 % a při vyšším odběru klesá, takže na svorky vyjde typicky 80 až 90 %. To, co jsme naměřili, je tedy očekávaný výsledek fyziky, ne chyba. XTAR si tedy mohl vybrat, jestli uvede teoretické hodnoty před ztrátou, nebo reálné po ztrátě, a vybral si tu marketingovější verzi. Nic to nemění na tom, že dosáhl stále velmi dobrých hodnot.

U NiMH porazil levnější článek prémiový model. AlzaPower (2,94 Wh) těsně předběhla Eneloop Pro (2,92 Wh) a byla vůbec nejupřímnějším článkem testu, dodala kolem 98 % deklarovaných mAh. Dražší neznamená automaticky víc energie.

U alkalických značka nerozhodla. Varta a Lidl dopadly prakticky stejně (1,24 vs 1,22 Wh) a obě se pod noční zátěží propadly na kolem 46 % deklarace. Důvod je v chemii: alkalický článek má vysoký a navíc rostoucí vnitřní odpor. Pod naší zátěží 0,5 W napětí rychle klesne, článek narazí na hranici 1 V dřív a velká část jeho „klidové“ kapacity zůstane nevyužitá. Při slabé zátěži by čísla byla mnohem lepší, ale noční video s přísvitem slabá zátěž není. Proto levné alkalické na noční video nedoporučujeme.

Jeden výsledek nám nejdřív neseděl, a přesně proto měříme víckrát. U GP ReCyko ve stříbrném provedení nám jedna sada měření vyšla nečekaně nízko. Právě taková odchylka je důvod, proč každý typ proměřujeme opakovaně na více kusech: rozdíl oproti ostatním měřením nás přiměl vrátit se k surovým datům a test zopakovat. Ukázalo se, že nešlo o slabou baterii, ale o chybu na naší straně (pravděpodobně ne zcela dobité kusy před měřením). Po zopakování dodala GP kolem 91 % deklarované kapacity, čili hodnoty, jaké jsme čekali. Berte to jako ukázku, proč má smysl měřit důsledně, a ne od oka.

Browning pack je o pohodlí, ne o rekordní kapacitě. Dodal 25,8 Wh na celý pack, což je nad jeho deklarací. Osm nejlepších AA článků ho na čisté energii překoná (34,5 Wh u Energizeru, 29,3 Wh u XTAR AA CLR 4300). 25,8 Wh vám stále zajistí týdny až měsíce (podle místa a nastavení) a v praxi je nejpohodlnější na výměnu. Stačí vyměnit celý pack zabudovaný v šuplíku, místo přecvakávání 8 AA článků.

Oproti našemu terénnímu testu z roku 2022 je rozdíl jasný: tehdy jsme měřili dny ve fotopasti, teď energii na laboratorní zátěži. Závěry se doplňují a pořadí technologií drží.

Co ukazují vybíjecí křivky

Číslo Wh řekne, kolik energie článek dodá. Tvar vybíjecí křivky řekne, jak se přitom chová napětí, a to je přesně to, co řídí indikátor baterie ve vaší fotopasti.

Každá technologie má jinou křivku:

• Alkalické klesají postupně. Napětí se od čerstvých ≈1,5 V plynule snižuje. Jak se MnO2 vyčerpává, vnitřní odpor roste a napětí dál klesá. Pro indikátor je to v jistém smyslu dobrá zpráva: zhruba kopíruje stav nabití. Háček je v tom, že fotopast narazí na svou vypínací hranici ve chvíli, kdy v článku ještě zbývá energie, kterou při slabé zátěži dokáže dodat, ale pod nočním přísvitem už ne.
• NiMH drží poměrně stabilní napětí. Pod zátěží klesnou někam k 1,2 V na velkou část vybíjení a na konci spadnou. Napětí je nižší a stabilní, což má jeden praktický důsledek: pokud v menu fotopasti vyberete alkalické baterie, bude u nabitých NiMH ukazovat falešně nízké procento nabití. Proto doporučujeme vždy nastavit správný typ použitých baterií v menu fotopasti (pokud to model umožňuje).
• Regulované XTARy drží téměř dokonale konstantní napětí ≈1,5 V a pak prudce klesnou. Vnitřní měnič drží výstup stabilní po většinu kapacity, některé modely na konci postupně sníží napětí na ≈1,1 V jako varování pro fotopast, že se vybití blíží, a pak jdou na nulu. Výborné pro výdrž, zrádné pro indikátor: fotopast bude ukazovat plný stav téměř celou dobu a až ke konci kapacity začne klesat k minimu. V praxi je dobré o tom vědět a XTARy měnit při každé návštěvě za nabité, bez ohledu na to, kolik procent nebo dílků baterie fotopast ukazuje.
• Jednorázové lithiové drží vysoké, poměrně stabilní napětí a propadnou až na samém konci životnosti.

Praktický závěr je jednoduchý. Plošší křivka vybíjení (XTAR, NiMH) je skvělá pro výdrž a schopnost odevzdávat energii, ale rozbíjí indikátor baterie ve fotopasti, protože z ní neumí dobře vyčíst klesající stav nabití. U těchto článků se proto neřiďte dílky a rotujte sady podle plánu. Konkrétní tipy na nastavení jsme shrnuli v návodu jak prodloužit výdrž baterií ve fotopasti.

Jak se při vybíjení chová napětí

Typické tvary vybíjecích křivek podle technologie (ilustrační). Právě plochý průběh XTARu a NiMH „rozbíjí“ indikátor stavu baterie ve fotopasti.

Vyplatí se připlatit? Ekonomika a interaktivní kalkulačka

Otázka peněz se nedá zredukovat na „kupte nejlevnější“. Ukážeme to na dvojici XTAR AA CLR 4300 versus Eneloop Pro, protože přesně mezi nimi se lidé často rozhodují (ceny ze začátku června 2026).

Vstupní investice vyjde v obou případech zhruba na 1 440 Kč. Osm kusů XTAR AA CLR 4300 koupíte v balení po 8 za 910 Kč a k nim nabíječku XTAR L8 za 430 Kč, která nabíjí i NiMH, takže jednou nabíječkou pokryjete obě technologie; dohromady 1 340 Kč. Sada osmi Eneloopů Pro vyjde kolem 960 Kč a s nabíječkou jste také na zhruba 1 440 Kč. Rozdíl v ceně je zanedbatelný.

Za dva roky žádný z těchto článků nekupujete znovu. Obě technologie mají v zásobě mnohem víc cyklů, než za dva roky reálně spotřebujete (XTAR deklaruje ≈1200, Eneloop Pro ≈500). Elektřina na nabití celé sady stojí řádově pár haléřů. Celý rozdíl v nákladech jsou tedy výjezdy.

A tady má XTAR svou výhodu. Drží kolem 25 % více energie na sadu (29,31 Wh oproti 23,37 Wh), takže jedna sada vydrží o čtvrtinu déle a vyměňujete ji asi o pětinu méně často. V čistých penězích to při běžném využití není mnoho, za dva roky řádově jeden až dva ušetřené výjezdy (viz tabulka níže). Skutečná hodnota té rezervy je ale jinde:

• Menší riziko zmeškaných záběrů. Nikdy přesně nevíte, kdy se baterie vyčerpají. Větší rezerva XTARu zvyšuje šanci, že fotopast při plánované kontrole ještě stále funguje a vy nepřijdete o záběry, které by jinak vybitá fotopast nenávratně promeškala. Čím je fotopast vzdálenější a čím řidčeji k ní chodíte, tím víc to hraje roli, mnohem víc než pár ušetřených eur.
• V zimě se rozdíl pravděpodobně ještě zvětší. XTAR využívá lithium a to si obecně drží výkon v chladu lépe než NiMH. Z tohoto testu to zatím potvrdit neumíme (měřili jsme při pokojové teplotě), ale očekáváme posun ve prospěch XTARu. Prověří to až náš připravovaný test v mrazu.

Samozřejmě, tento rozdíl vám ušetří peníze jen tehdy, pokud vás vybitá baterie nutí k samostatnému výjezdu. Pokud k fotopasti stejně chodíte v pevném rytmu kvůli SD kartám a obě sady ten interval přežijí, 25 % navíc vám neušetří nic a vybíráte podle ceny nebo pohodlí (ty jsou zhruba stejné). Přesně proto je XTAR volba pro řídké kontroly a pojistku při návalu spuštění (když přijde zvíře spát před fotopast nebo tam z jiného důvodu stráví dlouhý čas a podobně), zatímco Eneloop je volba pro časté kontroly a důraz na cenu.

A jednorázové versus nabíjecí? V tabulce níže vypadá Energizer při dvou letech překvapivě dobře, protože vydrží nejdéle a má tedy nejméně výjezdů. V praxi ho však tři věci posouvají na speciální nasazení, ne na běžné:

• Nabíječku platíte jen jednou. V těch ≈1 440 Kč u nabíjecích je i nabíječka, kterou koupíte jednou a slouží všem vašim fotopastem, takže každá další sada už stojí méně. Energizer kupujete stále dokola a čím víc fotopastí máte, tím větší je rozdíl, v penězích i v odpadu.
• U jednorázových nevíte, kolik v nich ještě zbývá, a to je v praxi největší problém. Eneloop i XTAR jednoduše rotujete podle plánu: přijdete jednou za tři až čtyři měsíce, vyjmete sadu, doma ji nabijete a vložíte nabitou. Bez rizika a bez plýtvání, protože víte, že na ten interval pohodlně vydrží. U Energizerů u každé kontroly řešíte dilema: nechat je tam (a riskovat, že se do další návštěvy vybijí, například při větším počtu poplachů, a přijdete o záběry), nebo je pro jistotu vyměnit dřív (a zahodit nevyužitou kapacitu, tedy peníze). Napětí sice změříte multimetrem, ale plochý průběh vybíjení přesně neřekne, kolik v článku zbývá, takže v realitě je budete brát domů dřív, než se opravdu vyčerpají, a jejich výhodnost oproti tabulce se zhorší.
• Odpad. Každá výměna je osm článků do koše (samozřejmě do tříděného sběru). U jedné fotopasti se to ztratí, u rozsáhlého monitoringu je to hromada zbytečného odpadu.

Proto má Energizer smysl tam, kde se to opravdu počítá: na kritické a těžko dostupné místo, kam nasadíte sadu nadlouho a hlavní je, aby fotopast neselhala (k tomu jeho špičková mrazuvzdornost a skladovatelnost). Na běžné a hlavně husté nasazení jsou nabíjecí levnější, pohodlnější a mnohem šetrnější k přírodě.

Kalkulačka nákladů

Níže si zadáte vlastní ceny, vlastní využití a vlastní rytmus kontrol a kalkulačka spočítá, co vás reálně vyjde nejlevněji. Pracuje s našimi naměřenými Wh a s odběry HP5.

Tady je statický výsledek pro běžné využití (≈0,20 Wh za den), osmičlánková sada, horizont 2 roky, cena jednoho výjezdu 480 Kč. Předpokládáme scénář, kdy k fotopasti vyrážíte právě proto, abyste vyměnili vybitou sadu (čili každý výjezd je kvůli bateriím).

*Orientačně: nabíjecí = jednorázový hardware (sada článků + nabíječka, kterou koupíte jednou, dohromady ≈1 200–1 440 Kč) + výměnné výjezdy × 480 Kč. Jednorázové (Energizer, Varta) = baterie × počet sad + výměnné výjezdy × 480 Kč, a to za předpokladu, že každou sadu využijete naplno (v praxi je měníte dřív, viz text). Při jiné ceně výjezdu nebo delším horizontu se pořadí mění.

Výpočet vychází z našich naměřených hodnot (při pokojové teplotě). Reálná výdrž závisí na počasí, aktivitě a nastavení.

Které baterie aktuálně používáme v praxi my

Nemáme pro vás univerzálního vítěze, ale jasná rozhodovací pravidla, tak jak je používáme my: „situace → volba“.

Maximální výdrž, kritické nebo těžko dostupné místo, jeden dlouhý výjezd. Energizer Ultimate Lithium. Máme je dlouhodobě vyzkoušené v praxi, mají nejvíc energie z celého testu a výborně drží i ve velkých mrazech. Když je výměna baterií půldenní výprava, energetická rezerva se vždy vyplatí.

Vysoký výkon a dlouhodobá ekonomika. XTAR AA CLR 4300 jsou aktuálně naše nejpoužívanější baterie. U 154 fotopastí, které obsluhujeme, se ta investice určitě vyplatila a v praxi se nám už výborně osvědčily.

Pohodlí a žádné volné AA. Browning pack přes USB-C, pokud upřednostníte jeden pack před osmi tužkovkami. Čistou energií ho nejlepší AA překonají, ale komfort v terénu je také hodnota.

Krátká nasazení, jen foto režim nebo nouzová nasazení. Občas stále využíváme i jednorázové alkalické baterie, ale je to spíš výjimka pro pomocné a doplňkové fotopasti.

Závěr

Číslo na obalu a energie, kterou článek opravdu dodá pod nočním přísvitem, jsou dvě různé věci a rozdíl může být i víc než polovina. Přesně proto věci rádi měříme: abychom se mohli rozhodovat podle dat.

Žádný univerzální vítěz neexistuje. Energizer Ultimate Lithium pro maximální výdrž a kritická místa, XTAR AA CLR 4300 pro nejvíc z nabíjecích a pojistku u vzdálených fotopastí, Eneloop Pro pro časté kontroly a rozumnou cenu, alkalické jen nouzově a na fotky. Browning pack tehdy, když chcete v terénu co nejméně práce.

Porovnejte si tato čísla s naším terénním testem z roku 2022 a s návodem jak prodloužit výdrž baterií ve fotopasti. A pokud teprve vybíráte fotopast, začněte průvodcem nákupem fotopasti.

Mráz necháme na samostatný test. Jsme zvědaví stejně jako vy, jestli zima zamíchá pořadím.